Timotej se narodil, když se svět pomalu probouzel a venku zpívali ptáci.
Náš porodní příběh začal ještě před první kontrakcí. Od začátku těhotenství jsem toužila po tom, mít vlastní porodní asistentku. Sama sebe totiž znám, a vím, že je pro mě těžké přijít do neznámého prostředí a setkat se s neznámými lidmi. Porod sám o sobě byla pro mě jako pro prvorodičku jedna velká neznámá, a proto jsem si přála mít u porodu kromě svého muže také ženu, vlastní porodní asistentku. Před porodem mě Jani seznámila s chodem vyškovské porodnice, se zvyky a obecnými informacemi kolem porodu. S mužem jsme tak mohli být prakticky připravení. Čím více se přibližoval termín porodu, tím více jsem ocenila masáže, kontrolu miminka, vlídné slovo, podporu a ujištění, které mi Jani poskytla. Odcházela jsem vždycky zrelaxovaná, plná úlevy a naděje. Když přešel oficiální termín porodu, Jani mě opět dokázala uklidnit, že má miminko svůj čas a nabídla mi možnosti, jak chlapečka přivolat přirozeně. Ještě ten večer přišla první kontrakce.
První hodiny jsme strávili doma s mým mužem. Kontrakce začaly nejprve po 10 minutách, po dvou hodinách přicházely co 5 minut. Po telefonické domluvě s Jani jsme vyrazili do porodnice. Během porodu mě chodila kontrolovat, dopřála nám však dostatek soukromí. Jak se schylovalo k velkému finále, pomáhala mi do různých pozic, zapojila muže a podporovala mě. Moji silnou vzpomínkou je, když ve fázi, kdy jsem pro bolest už nedokázala moc vnímat okolní svět, otevřela Jani okno a já slyšela venku zpívat ptáky. Přišlo ráno. A s ním i náš 4 kilový chlapeček.
Sama jsem drobné postavy a Timotej byl na mě dost veliký, porod se bohužel neobešel bez poranění a krevní ztráty. Ještě večer bylo navíc nutné zašité rány upravit.
Péči porodní asistentky jsem tak uvítala i následně v šestinedělí. Jani mi přišla domů zkontrolovat hojící se poranění, poradila s péčí o miminko i kojením. Pomohla zahnat chmury, dokázala mě uklidnit a dodala mi odvahu do dalších dní. Byla důležitou součástí naší cesty.