Že chci svou porodní asistentku, jsem věděla už od chvíle, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná. Na miminko jsme se obrovsky těšili a já věděla, že jsem velký „řešič“ a perfekcionista. Chtěla jsem mít vedle sebe člověka, který mě dokáže uklidnit a všechno mi v klidu vysvětlit. Tím člověkem se pro mě stala Jana. Ať už jsem přišla s jakoukoliv informací, kterou jsem si někde přečetla, nebo s otázkou, vždy mi řekla svůj názor, ale nikdy mi ho nevnucovala. Díky ní jsem byla klidnější. Spolu s partnerem nás na několika schůzkách připravila k porodu a nastínila nám i to, co nastane potom. Informace podávala jasně a přizpůsobovala se našim otázkám. Prošli jsme opravdu všechno – od přípravy na porod přes samotný porod, šestinedělí, kojení až po péči o miminko.
Ke konci těhotenství jsem u Jany byla i na masáži. Byla to pro mě obrovská úleva – pro hlavu i pro tělo. S blížícím se porodem jsem měla stále spoustu otázek, na které mi Jana znovu a znovu trpělivě odpovídala a dodávala mi pocit klidu. Celé těhotenství jsem pracovala na tom, abych byla fyzicky i mentálně v kondici. Kromě cvičení, masáže hráze a napářky jsem se hodně soustředila i na svou mysl. Napsala jsem si afirmace, které jsem si před porodem každý den četla. A hlavně jsem si dovolila soustředit se sama na sebe. Věděla jsem, že „zdravotnické“ záležitosti bude mít pod kontrolou Jana, které můžu plně věřit.
Můj porod byl silný a intenzivní prožitek. Jako člověk, který všechno plánuje, jsem těžce nesla, když jsem do termínu neporodila. Kamarádky totiž téměř všechny rodily dřív. Ale jak mi Jana několikrát řekla – porod začne, až bude vše připravené. S touto myšlenkou jsem tři dny po termínu usedla nad napářku a pustila si playlist připravený k porodu. Když jsem se zvedla, už to začalo. Praskla mi voda a já psala Janě. Následoval přesun do Vyškova, kde už na nás čekala. Po příchodu na porodní pokoj jsem se ponořila sama do sebe. Vlny přicházely a odcházely. V ruce jsem držela hřeben a opakovala si, že s každou další vlnou jsem blíž k našemu miminku. Soustředila jsem se na dech, jak jsem si natrénovala, a věděla jsem, že jsem v bezpečí. Měla jsem u sebe Janu i partnera. Stačilo mi vědět, že tam jsou. Vlny jsem prodýchávala na žíněnce v kleku, na míči ve sprše, ve vaně, na posteli i u lana. Čas jsem úplně přestala vnímat. Přítel mi byl neustále nablízku – podával mi pití, držel sprchu, hladil mě, četl afirmace, v závěru mě povzbuzoval. A někdy prostě jen byl. Díky tomu jsem se mohla plně soustředit sama na sebe a na svůj intenzivní, nezapomenutelný prožitek.
Velké finále jsem si představovala jinak – ve vaně nebo ve dřepu opřená o přítele. Nakonec si náš syn vybral postel. Porodila jsem tedy za velkého povzbuzování Jany i partnera vleže na boku. Když se mě někdo zeptá, jaký byl můj porod, říkám, že byl intenzivní a nezapomenutelný. Jakmile jsem našeho malého měla poprvé na sobě, nechápala jsem. Nemohla jsem uvěřit, že se do mě mohl vejít. Byla jsem na sebe obrovsky pyšná, že jsem to zvládla.
Po příjezdu domů z porodnice jsme se s Janou domluvily na první poporodní návštěvě. Přijela k nám, zkontrolovala mě i malého a pomohla mi zorientovat se ve spoustě informací, které jsem dostala z různých stran. Znovu mě uklidnila a ujistila, že to, co dělám, je správně. Obrovskou pomocí pro mě bylo, že mi ukázala, jak kojit tak, aby mě prsa opravdu nebolela a aby to bylo pohodlné pro mě i pro malého. Do té doby jsem kojila se zatnutými zuby – hlavně abych kojila. Ukázala mi taky správnou manipulaci s miminkem, péči o pokožku a všechno, co jsme si teoreticky řekli během přípravy, mi předvedla prakticky.
Když Jana od nás odjela, cítila jsem obrovskou vděčnost a klid. Vděčnost za to, že si můžu její péči dovolit. Přála bych si, aby „svou“ Janu mohla mít každá žena – před, při i po porodu. Je to nevyčíslitelná pomoc. Je až neuvěřitelné, jak se z neznámého člověka může stát někdo blízký, s kým sdílíte jeden z nejintimnějších a nejkrásnějších momentů svého života.