Moje cesta k soukromé / komunitní porodní asistence nebyla přímá. Jelikož jsem čekala první dítě, tak jsem pořádně nevěděla do čeho jdu a z porodu jsem měla velký respekt, tak jsem si hledala nejrůznější informace. Na stránkách FN Brno jsem našla první zmínku o možnosti mít u porodu konkrétní porodní asistentku a přišlo mi to jako skvělý nápad, pocit jistoty a bezpečí – mít někoho, kdo mě bude znát, bude vědět co chci a co ne a komu nebude třeba vše znovu vysvětlovat pokud by porod trval déle (střídaly se směny). Navíc i když se dnešní zdravotnictví od dob socialismu dost posunulo a i když jde o profesionaly, tak né vždy má každý svůj den a v tak náročný a speciální moment, jako je porod, tak je důležité mít někoho komu můžete věřit a cítíte se dobře v jeho společnosti. Jelikož FN Brno nenabízí již dále péči v šestinedělí, tak jsem začala hledat právě komunitní / soukromou PA a narazila na Janu. Před porodem jsme se sešly několikrát, abychom jednak probraly anamnézu, porod, jaké jsou možnosti, dále pak péči po porodu, péči o miminko a kojení.
Jako rodilá brňačka jsem chtěla, aby se i malá narodila v Brně, tak padla volba na FN Bohunice, sice tam Jana nemohla porod přímo vést, ale mohla tam co by doprovod být. Nakonec jsme měli štěstí na PA z Bohunic a musím říct, že Jana a PA z porodnice tvořily úžasný tým, skvěle spolupracovaly a doplňovaly se.
Jana byla celou dobu porodu u mě (běžně PA chodí na kontroly cca co půl hodina, ale není pořád s rodičkou), podporovala, ujišťovala, uklidňovala a i když porod probíhal samozřejmě úplně jinak než jsem čekala (vyvolávaný a rychlý), takže skoro nic z toho co jsme si plánovaly (změny poloh, stanovišť, sprcha atd.) nevyšlo, tak jsem za to vše ráda a za Janu, že mi byla oporou a jistotou, skvěle o nás pečovala a pak po porodu, pomáhala s přiložením malé a kojením, byla s námi celou dobu než nás přeložily na pokoj.
Po propuštění z porodnice samozřejmě přišla ještě na několik kontrol k nám domů, kdy zkontrolovala jak se hojím, jak malá prospívá, pomohla s kojením atd. Moc si cením její podpory a klidu, jen díky ní jsem nevzdala kojení a celkově se uklidnila. Zpětně bych řekla, že ano porod je náročný, ale první dny po něm jsou ještě těžší, kdy je člověk na vše „sám“ neví co má dělat, že je normální, že mléko hned není, že miminko brečí má hlad, ale je potřeba to nevzdat.
Díky Janě, její podpoře jsme nakonec vše zvládly a malá dnes spokojeně roste a prospívá.
Zdeňka!
Pokud do toho půjdeme potřetí, tak jedině zase s tebou. 
