Po zjištění, že jsem po druhé těhotná, mé myšlenky okamžitě sklouzly k tomu, že chci rodit ve Vyškově a mít svoji porodní asistentku, stejně jako u prvního porodu. Porodní asistentka, která mě doprovázela k prvnímu porodu, byla tou dobou na mateřské dovolené, tak jsem velice brzy kontaktovala právě Janu.
Již při první schůzce jsem věděla, že moje volba byla správná, Jana mi svou osobností a projevem velice sedla, a tak jsme si podaly ruce a těšily se na společnou cestu těhotenstvím a porodem. Moje těhotenství bylo bez potíží a komplikací, tak jsem se s Janou viděla párkrát jen na konzultaci, ke konci těhotenství jsem využila její nabídky na těhotenskou masáž. Vždy jsem ale věděla, že se na ni mohu kdykoliv obrátit.
V náš den D jsem hned ráno měla kontrolu u svého gynekologa, který naznal, že bych už mohla velice brzy porodit, a tak jsem tuto informaci hned psala Janě. Celé dopoledne mě provázely poslíčky, a když odpoledne ustaly, říkala jsem si, že to byl pouze planý poplach.
O půl desáté večer ovšem z ničeho nic přišly pravidelné kontrakce, které jsem si začala měřit a zhruba po hodině psala zprávu Janě, že mám kontrakce cca po 4 minutách. Její odpověď byla jasná: “Jeďte už do porodnice, sejdeme se tam.” Kolem 23. hodiny mi tedy Jana udělala příjem, natočila monitor a šlo se na porodní box. Nutno podotknout, že kontrakce byly hned ze začátku celkem silné, a tak velmi brzy po příchodu na porodní box jsem je musela už zhluboka prodýchávat.
Na porodním boxu mi Jana pustila aromalampu, uvařila čaj a nechala dostatek prostoru s manželem, zároveň však dostatek ujištění, že je tam se mnou a pro mě. Stejně jako u mého prvního porodu, tak i tentokrát mě provázely střevní potíže, zvracela jsem, a já se cítila celkem brzy vysílená. Jana mě uklidňovala, že všechno postupuje hezky a budu mít brzy chlapečka v náručí.
Čas plynul, vystřídala jsem několik poloh, dala si sprchu, strávila nějaký čas ve vaně, nakonec jsem skončila v poloze v leže na boku, voda mi stále nepraskla. Jana mi udělala vyšetření a řekla mi, že jsem otevřená na 6-7cm. V ten moment mi to přišlo hrozně málo, přišlo mi, že to trvá nějak dlouho. Síly docházely, opouštěla mě naděje a vidina brzkého konce. Jana mě ale uklidňovala, že je vše na správné cestě. Najednou přišla hodně silná kontrakce, která mě přinutila zatlačit a v ten moment mi praskla plodová voda. Pak už to byl dost fičák, během pár sekund jsem ucítila hlavičku, a na další kontrakci byl maličký venku. Bylo 2:25 ráno, a přestože jsem celou dobu měla pocit, že to trvá celou věčnost, byla jsem velmi překvapená, že celý porod trval “jen” 5 hodin. Seběhlo se to pak hrozně rychle. Ale ten pocit, kdy mi dala Jana malého do náruče, byl stejně krásný, jako když jsem před třemi lety dostala do náruče naši prvorozenou dceru.
Během našeho dvouhodinového bondingu jsme byli já i maličký zkontrolováni doktory, porodila jsem placentu, poté proběhlo nějaké drobné šití. Nakonec mi Jana pomohla do sprchy a zavedla nás na pokoj, kde nám začalo naše nové životní dobrodružství.
Chtěla bych Tobě, Jani, z celého srdce poděkovat, že jsi nám pomohla přivést na svět toho drobečka, který doplnil chybějící díleček naší teď už kompletní rodiny.
A+L+K+D