Když jsem podruhé otěhotněla mísila se ve mně spousta pocitů, od radosti po strach. První těhotenství bylo docela vymodlené, takže teď to bylo pořádné překvapení, když to přišlo samo znenadání. Od samého začátku jsem věděla, že chci porodní asistentku, se kterou si vše prožiju a budu ji znát. U prvního porodu jsem měla jako doprovod Elišku Ž., která byla skvělá, ale kvůli dětem musela na čas tuto profesi opustit. Doporučila mi, ale pár porodních asistentek, na které se můžu obrátit. Nakonec jsem vybrala Janču R., protože jsem věděla, že bych chtěla opět rodit ve Vyškově, kde Janča komunitně působí.
Janča se mi líbila hned od první schůzky u ní doma. Vzhledem k tomu, že těhotenství probíhalo víceméně bez komplikací, viděli jsme se asi třikrát před porodem. Vždy to bylo moc milé setkání. Ještě jsme se domlouvaly na předporodní masáž, ale ta nám nakonec ani z jedné strany nevyšla. Janča těsně před termínem mého porodu onemocněla, tak jsem měla trochu strach jak to celé dopadne.
Nakonec si ale miminko na Janču počkalo. V den termínu porodu se nic moc nedělo, i když poslíčky mě navštěvovaly snad už poslední tři týdny. Den po termínu porodu jsme se rozhodli vydat miminko popostrčit na boskovické Husí slavnosti, kde měla koncert naše oblíbená kapela Poletíme?. Na koncertě jsem sice nepogovala, ale i v sedě jsem se vrtěla do rytmu chytlavých písniček a po koncertě jsme si ještě vyšlápli na zříceninu místního hradu. Další den ráno mi pak odešel zbytek hlenové zátky, která začala odcházet už pár dní předtím. Tentokrát už byla i s krví. Se starším synem jsme si nachystali snídani a já psala Janči zprávu, že odešla zátka, ale nic moc se zatím neděje. Ale už během snídaně jsem začínala cítit něco, co připomínalo jemné kontrakce, zatím ale jen trvající velmi krátce a v nepravidelných intervalech. Po snídani jsem si lehla a hrála si se synem. Ale pořád to nechtělo přejít. Nakonec jsem zavolala manželovi a Janči, že se asi něco děje, ale zatím je to hrozné slabé. Janča mě poslala do vany, což byl trochu boj se starším synem, protože chtěl jít do vany taky. Ve vaně se kontrakce lehce prodloužily a zpravidelnily. Zavolala jsem tedy Janči a manželovi a domluvili jsme se, že zanedlouho vyrazíme do porodnice. Ještě jsem dobalila pár věcí do porodnice a taky knížky pro staršího syna, ohřála si vývar z mrazáku, který jsem si ještě mezi kontrakcemi stihla sníst a zbytek jsem zabalila sebou do termosky.
Vyrazili jsme něco po poledni a cestu z Kuřimi do Vyškova jsme zvládli za 35 minut, krása. V to jsem ani nedoufala. Po cestě už jsem si kontrakce musela víc prodýchávat, ale zatím to šlo i v poloze v sedě a mezi nimi jsem ještě krmila staršího syna chlebem s paštikou, co si nesnědl k snídani. Ještě než jsme vyrazili volali jsme mým rodičům, kteří to mají k nám 2 hodiny cesty, aby vyrazili, protože měli hlídat našeho staršího syna. Když jsme dorazili do porodnice měli ještě hodinu cesty k nám před sebou.
V porodnici už na nás Janča čekala. Převlékla jsem se do erární košile a Janča začala natáčet monitor, mezitím se mě mezi kontrakcemi různě vyptávala a vykládali jsme si. Manžel se synem se tak nějak míhal kolem. Za nedlouho mi přišla paní doktorka udělat ultrazvuk a vyšetřit mě. Paní doktorka byla mladá a nejspíš nová, takže pak přišla ještě další, ale obě byly moc milé a respektující. Nechaly mě prodýchat kontrakci, jak jsem potřebovala a pak teprve pokračovaly ve vyšetření dál. Byla jsem otevřená na 2 cm, ale Janča mě varovala, že to neznamená, že to nemůže jít rychle. Měla pravdu. Ještě jsme s Jančou probírali zda podat antibiotika kvůli pozitivnímu záchytu streptokoka a nakonec jsem se pro ně přece jen rozhodla.
Přesunuli jsme se na porodní sál, který byl krásně zařízený, prostorný a s vanou, která se už napouštěla. Stále byl s námi starší syn, ale já hned po příchodu ze sebe shodila erární košili, nahaté mi bylo líp a vrhla se na čtyři na žíněnku. Kontrakce začínaly sílit. Janča ještě připravila flexilu na zajištění žíly. Napíchnout se jí podařilo mezi kontrakcemi až na druhý pokus a po vykapáni infuze s antibiotiky už jsem se mohla přesunout do vany. V té chvíli už volali naši, že jsou tady. Rozloučila jsem se tedy se starším synem a přesunula se do vany.
Vše se začalo velmi zintenzivňovat a kontrakce se mezi sebou zkracovaly. Manžel mi masíroval bedra, to velice pomáhalo a mezi kontrakcemi mě objímal a vytvářel bezpečný prostor. Přítomnost Janči mě velice uklidnovala, takže jsem se mohla zcela ponořit do porodního procesu. Vše se zrychlovalo a zintenzivnňovalo, Janča mě někdy v průběhu jednou vyšetřila, dle jejích slov to postupoval rychle. Pak už jsem pomalu začala cítit jemné pálení a nutkání tlačit. Janča mě v tom podporovala. Fáze tlačení už pak netrvalo nikterak dlouho, ale o to byla intenzivnější. S prvním synem si to takto vůbec nepamatuju, ale měla jsem nástřih, takže to bylo možná proto. Úplný závěr, kdy se hlavička tlačila přes hráz, byl tak intenzivní, že jsem myslela, že se snad roztrhnu až bůhví kam, až jsem vyjekla: “Jani, pomoc”. Janča mi jen trochu usměrnila dýchání a přidávala podporující slova, že si vedu dobře a je to takto v pořádku. Ještě se mě i snažila navést do startovací pozice, zatímco já byla v kleku a na čtyřech, ale už to pro mě bylo nemyslitelné se nějak přemístit, byť jen posunout nohu dopředu, a tak mě do ničeho netlačila. Do celého procesu zasahovala Janča opravdu jen minimálně a hlavně držela bezpečný prostor a kontrolovala průchod miminka porodními cestami.
Ten pocit když se pak miminko narodilo a Janča jej ve vodě chytla a dala mi ho na sebe byl nepopsatelný, tisíce pocitů úlevy, vděčnosti, radosti a štěstí. Manžel byl taky velmi dojatý. Celé to od příjezdu do porodnice trvalo asi jen tři hodiny. Narodil se nám malý plaváček.
Radost a úlevu mi nedokázal vzít ani fakt, že miminko bylo po porodu hypotonické a tak mu po krátké masáži po zádíčkách, kdy moc nereagovalo, musela Janča přestřihnout pupečník a lékaři si jej odnesli. Ale ještě než jej odnesli miminko už otevřelo očičko a něco zaskřehotalo. Janča šla s nimi, ale hned byla zpět a hlásila, že miminko se hned, jak jej položili, vzpamatovalo a můžeme si ho vzít zpátky. Takže nakonec i apgar skóre dostalo pěkné 9-9-10. Pak už mi manžel donesl na porodnické lůžko, kam jsem se zatím z vany přesunula, Jonáška, našeho druhého syna.
Janča pak zkontrolovala poranění, bez kterého se to bohužel neobešlo. Byla to ruptura 2.stupně. Janča se mě pak ještě dotázala, zda píchneme oxytocin kvůli porodu placenty, ale já chtěla počkat. A za chvíli už jsem cítila mírnou kontrakci a na další už se narodila i placenta a já si přitom v klidu ležela s Jonáškem na hrudníku. Krvácení bylo v normě, takže žádný oxytocin nebyl nakonec potřeba. Pan doktor mi pak ránu po poranění v lokální anestezii zašil.
Dvě hodinky jsme si mohli opravdu nerušeně užívat bonding nového člena rodiny. Janča musela trochu pomoct s prvním přisátím, protože se Jonymu do něj moc nechtělo, ale nakonec to zvládl pěkně. Protože, už byl večer donesla mi Janča večeři a pak mi pomohla do sprchy a doprovodila nás na porodní pokoj. Stejně jako u prvniho porodu mi přišlo, že porodní asistentky jsou prostě andělé. Kvůli možné nákaze streptokokem, protože antibiotika se za ty dvě hodiny od podání nestihly k Jonáškovi dostat, jsme pak v porodnici zůstali ještě necelých 48 hodin a poté šli domů po ambulantním porodu.
Janča nás další den po příchodu navštívila doma, pečlivě zkontrolovala mě i Jonáška. Překvapilo mě kolik věcí dokáží porodní asistentky zkontrolovat a jak velké mají znalosti. Nevím tedy jestli všechny, ale Janča určitě má. Nakonec udělala ještě odběr z patičky a zkontrolovala kojení a pak už jsme se s velkými díky rozloučily.
Moc Janči děkuju za krásně prožitý porod a veškerou péči kterou mi věnovala a vřele ji doporučuji všem budoucím maminkám. Děkuji mému manželovi, že mi byl opět obrovskou oporou a bezpečným přístavem, bez něj bych to tak dobře jen těžko zvládla. Mým rodičům, díky kterým jsem věděla, že i o našeho prvního syna je skvělé postaráno a nemusela jsem se o něj strachovat.
Děkuji fyzioterapeutkám Verči Kornerove a Zuzaně Strakové, které mě provázeli v těhotenství a při přípravě na porod. A Veronice Johánkové, za její kurz Dvě duše na jógamatce, který se už podruhé stal mým skvělým průvodcem těhotenstvím a velmi mi pomohl s přípravou k porodu.
Pavla K