Julinka 30. 8. 2022

Na Juli jsme dlouze čekali a až se rozhodla, tak byla rychle na světě. Na základě rozhovorů s Janou jsem v den porodu poslala muže do práce a věděla, že musím být chvíli sama. Můj muž kolem 8 odešel, abych mu kolem poledne volala, že by mohl přijít domů. Do poslední chvíle jsem doma něco dělala a bylo mi dobře, sice s kontrakcemi po 10 minutách, ale moc dobře. Nakonec volal Janě můj muž, mně bylo stále ještě moc dobře. Když Jana přijela, tak jsme rovnou vyjeli do porodnice. V této fázi má asi největší nervy můj manžel, který musí rychle řídit, můj první porod byl podobný. Před třetí hodinou jsme dorazili do porodnice, aby mohla být malá za 45 minut na světě. Jana pro nás v porodnici dělala vše, co bylo potřeba, nic nám nechybělo, nic nepřebývalo. Malá se krásně narodila a já jsem byla bez jediného poranění.

Budu teď citovat slova někoho jiného: „Porod je jen párkrát za život, a měl by si ho člověk užít, už se nikdy nemusí opakovat…“ tak myslím, že toto jsme zvládli.

Jsem vděčná, že jsme to takto mohli prožít a přála bych všem ženám, aby mohly zažít stejný pocit ze svého porodu, ať byl dlouhý či krátký, dle představ nebo úplně jiný. Bez klidu a zázemí mého muže a Jany by to určitě nebylo tak lehké a hezké.

A.

Elijáš 16. 6. 2022

Vždycky jsem si myslela, že budu rodit doma se 2 porodními asistentkami, ale realita nakonec byla mnohem lepší.
Když se mě někdo zeptal, kde budu rodit, hrdě jsem hlásila, že buď ve Vyškově nebo doma. Kdyz jsem hledala porodní asistentku, našla jsem Janu. Hned od první schůzky jsme si rozuměly. Celé těhotenství probíhalo skvěle a v den porodu jsem ještě byla na velké procházce.
Začalo to odchodem hlenové zátky. To mě nerozhodilo, může to trvat ještě týden, jenže o půlnoci mi odtekla plodové voda… Pokáč a tanec na první 2 hodiny byli jasná volba.
Po 2 h. ráno už dorazila Jana a vzbudila jsem muže, nebylo přece kam spěchat. Ve 4h jsme dojeli do porodnice, to už kontrakce sílily a já byla na svém vysněném „VIP“ pokoji s vanou.

Po natočení monitoru, který se mi už zdál docela hustý, jsem šla do sprchy. Horká voda protékala a já si říkala, že doma bych tolik vody protéct nenechala. Nakonec ale vana byla ta nejlepší volba. Zkoušeli jsem toho během porodu hodně, něco bylo lepší něco horší.

Nejvíc mi pomáhali africké bubny, které měli v porodnici na cédéčku. Rytmická hudba bez melodie byla přesně to co mě nechávalo jít do sebe.


Můj muž a Jana mi byli velkou oporou, až jsem byla překvapená, kolik mají trpělivosti a sil. Díky tomu jsem se cítila v porodnici příjemně a bezpečně. Našeho Elijáše jsem porodila v 10:30 a po všech nutných vyšetřeních, jsme jeli ambulantně domů.

V den porodu jsem si říkala, že už nikdy více. Ale jak čas plyne, tak se směju a vykládám to jako zábavnou historku. Neměla jsem velká očekávání, jen to že chci porodit. Nechala jsem celý proces plynout a soustředila se na cíl.
Vše dopadlo skvěle. Jinak než s Janou na VIP pokoji ve Vyškově už rodit nebudu.

Díky Jani

K.

Filípek 29. 5. 2022

„Janča je pro mě porodní Bába s velkým B a obrovským srdcem k tomu. Jsem moc vděčná, že se mi poštěstilo mít ji jako podporu u mého druhého i třetího porodu. Druhý porod byl rychlý a bezproblémový, u třetího se ale miminku ani po několika hodinách silných kontrakcí nedařilo sestoupit do pánve. Janča využila své cenné znalosti polohování a zcela neinvazivně se nám tak podařilo uvolnit miminku cestu a během chvíle se pak narodilo.


Pro mě je Janča obdivuhodná bytost – velmi jemná a rozhodná zároveň, trpělivá, laskavá a empatická a její péče naprosto profesionální. U obou porodů jsem se cítila v těch nejlepších rukou a ani na vteřinu o tom nezapochybovala.“

Hanka

Artur 27. 5. 2022

Môj druhý porod, o ktorom som ani nesnívala alebo ako prišiel Artur na svet

V utorok som sa prvýkrát vyspala veľmi zle. V stredu som bola nepokojná. Ďalšia noc opäť pokojná. Vo štvrtok už ostal manžel so mnou doma, keby niečo. Cítila som sa vďaka tomu omnoho kľudnejšia. Spravili sme si pekný deň, prechádzku. Ďalšia noc, žiadna zmena. V piatok 27.5. sme odviezli staršieho syna do škôlky, spravili sme si peknú dlhú prechádzku, pikantné zeleninové kari na obed sme zjedli na balkóne, vonku bolo veľmi príjemne. Richard (manžel) išiel po staršieho syna do škôlky. Ja som oddychovala. Keď sa vrátili šli na ihrisko, na kolo. Postupne som začala cítiť stále intenzívnejšie kŕče podobne ako pri menštruácii. Dala som si sprchu, ľahla som si.

O 15:45 som volala Janičke, že sa mi zdá, že sa pôrod už rozbieha. Zhodli sme sa, že to ešte nie je úplne ono a počkáme, zavoláme si. Mám oddychovať a ísť znovu do vane. Tak som aj urobila. Začala som intenzívne chodiť na toaletu. A o 16:15 mi odtiekla hlienová zátka. Volala som Jane, nečakala som tak rýchly postup. Sadla do auta a ja som volala Rišovi, nech príde domov. Tých pár minút, ktorých šiel so synom z ihriska sa mi zdalo ako večnosť. Prečkala som ich na toalete. Snažila sa počítať kontrakcie, ale myseľ som mala ešte celkom čistú, tak sa mi stále nezdalo, že to je tak rýchle. Keď dobehol Rišo s Teom domov, spýtal sa, či chcem rovno do pôrodnice. Cítila som, že tú cestu v piatok poobede už nedám. Chodila som ešte pár minút medzi kontrakciami po byte, kontrakcie som prečkala na toalete.

Jana dorazila cca 16:45 a ja som už veľmi nevnímala, len som cítila veľkú vďačnosť a úľavu, že je už s nami. V tej chvíli som uz nevládala byť na nohách a padla som na všetky 4. Cítila som veľkú potrebu tlačiť. Predýchavala som a pomáhala si hlasným revom a ručaním. Medzi kontrakciami som ešte pomáhala usmerňovať Riša čo kde nájde (našťastie sme boli pre prípad, že to príde takto rýchlo pripravení) a zasa sa vracala k sebe počas kontrakcii. Riško aj Janička boli neskutočnou podporou a pomáhali mi aby som vydržala na kolenách. Janička ma jemne kontrolovala a veľmi opatrne spravila nevyhnutné vyšetrenia. O Riša som sa zapierala celou silou a veľmi mi to pomáhalo pri tlačení. Celý čas bol pri mne aj Teuško, ktorý celý pôrod bral úplne prirodzene a samozrejme (jedol mangovú zmrzlinu, na to nikdy nezabudnem). 17:07 bol Arturko na svete. Voňavé bábätko. “Vitaj na svete, Arturko. Si nádherný.”

Všetko sa to zbehlo neskutočne rýchlo. Naša drahá dula Jitka dobehla asi minútu po narodení, ale stihla pomáhať Janičke pri 3.dobe pôrodnej a bola mi obrovskou podporou. Prvé chvíle vo štvorici – manžel, Teo a Arturko boli nádherné, intenzívne, trochu ako v hmle a veľmi silné. 

Nebolo to plánované. No nikdy by som tento zážitok nevymenila za žiadny iný. 

Prajem každej žene aby po pôrode citila takú vnútornú silu, ako som cítila ja.

Ďakujem Petra

Andělka 23. 4. 2022

Naše první holčička se hlásila už pár týdnů. Termín byl 25.4., tak jsme vyčkávali. 22.4.jsme si zajeli na výlet do Mikulova. Jakub mi nabídl, jestli nechceme někde přespat, ale já jsem chtěla domů. Asi už jsem podvědomě něco tušila. 22. 4.v 23 mi praskla voda. Bez kontrakcí. Stála jsem a koukala, co se to děje. Naštěstí Jakuba napadlo nachytat vodu na porodnickou vložku. Volala jsem Janičce, mojí PA. ‚Máš kontrakce?‘ ‚Ne, nemám, nic se neděje!‘ ‚Tak si běž odpočinout a nabrat síly, budou se hodit!‘ šli jsme spát.

Ráno jsme se sbalili a vyrazili do porodnice. Po vyšetření jsem zjistila, že jsem otevřená na 1cm. Porod se stále nerozbíhal. Začala jsem z toho být dost nervózní. Nakonec jsme se domluvili, že porod vyvoláme. Ve 13:00 pan doktor zavedl Prostin. Chvíli se nic nedělo, načež se dostavily celkem silné bolesti, přirovnala bych je k silným menstruačním křečím. Jelikož bylo volno přesunula jsem se na nadstandardní pokoj (díky Jani), zalezla jsem do sprchy a prostě čekala. Bolesti byly dost silné, ale porod se nerozbíhal. Zhruba okolo 22 přišla paní doktorka. ‚Vy se nám tady trápite a nic moc se neděje. Můžu vám nabídnout něco na ulevení, trochu si odpočinete a třeba se tím uvolněním porod rozjede.‘ Vím, že jsem o to původně úplně neměla zájem, přece nejsem žádná slabota, říkala jsem si, ale po ujištění, že Andělce to nic neudělá, jsem svolila. Janča mi píchla opiát, po kterém mám cca dvě hodinky dost v mlze. Vzpomínám si, že se bolest na chvíli zmírnila, ale pak se zase vrátila. Dost jsem se motala, usínala, no byla to zábava.

Pak najednou (ve skutečnosti po dvou hodinách, ale já jsem to vůbec nevnímala) Jana řekla, že až to budu cítit můžu začít tlačit. ‚Janičko, ty si ze mě děláš srandu, žejo?‘ řekla jsem. Vůbec jsem nemohla uvěřit tomu, jak moc se porod posunul. Klekla jsem si k posteli, jako když se žádá o ruku a tlačila. Jakub mě držel za ruce, Jana, Míša i paní doktorka mě podporovaly. ‚Můžeš si sáhnout na temínko!‘ řekla najednou Jana. Když jsem si pohladila hlavičku naší holčičky, vlilo mi to novou sílu do žil. Po půl hodině, možná ani ne, vykoukla na svět naše Andělka. Pak jsem si ji vzala do náručí, Kubík přestřihl pupeční šňůru a začala nová etapa našeho života.

Vítej na světě, holčičko naše. ❤️ Celý porod pro mě byl krásný zážitek. Děkuju Míše, která tam celou dobu byla a trpělivě mi říkala, že jsem úžasná a že to zvládnu. Děkuji mému muži za velkou podporu. A hlavně moc děkuji Janičce, za naprostý klid, maximální soukromí a pohodovou atmosféru, kterou vytvořila. Bez nátlaku, s úsměvem na tváři, byla skvělým doprovodem na téhle jízdě.

Děkuju Janičko u příštího porodu snad znovu naviděnou!

Anička

Mikuláš 1. 3. 2022

Z pohledu ženy

Můj porodní příběh začal 27.února, když mi na fašankové obchůzce po brněnské Kamence někdo říkal, že když přejdu všechny ty kopce, tak stoprocentně brzo porodím. Smála jsem se, že mám přeci ještě 14 dní čas…
Hned druhý den jsem se ale vzbudila v 5 ráno a něco uvnitř mi říkalo, že bych měla urychleně dokončit rozpracované pracovní zakázky a raději i zabalit tu tašku do porodnice… O 12 hodin později jsem si cestou do města říkala, že ta pravá kyčel už je vážně hodně na volno… No a o jedno kafe a mangový cheesecake později mi přímo na ulici v centru Brna začala téct voda. Naštěstí se nejednalo o průtrž jako z filmu, řidič Uberu, který mě vezl domů, nic nepoznal:)) 

Janču, se kterou jsme vše plánovaly, jsem viděla jenom 3 dny před tím. Prošly jsme si tehdy znovu celý postup, takže jsem přesně věděla, co dělat. Kolem 8 jsme byli v porodnici, kolem 11 začal porod, a 1. března o půl druhé ráno už byl náš Mikuláš na světě. Proběhlo to tak, jak jsem si vysnila, bez zásahů, bez komplikací, do 3 hodin od první kontrakce bylo hotovo, miminko bylo zdravé a nehnulo se od rodičů ani na chvíli. Nepřijde mi nutné podrobněji popisovat, co, kdy, jak moc atd, každá to stejně vnímáme jinak. Pro mě nebyl porod ani tak moc bolavý, jako spíše extrémně fyzicky náročný. Asi jako běžet maraton nebo lámat kámen v dole:) Nejvíc mi pomohla mentální příprava z kurzů hypnoporodu, který mi doporučila Janča, a taky všechy infomace od ní, srozumitelné a bez příkras, a hodně taky vědomí, že se na ni můžu spolehnout a že mi vytvoří takové podmínky, jaké potřebuji. Hlavně mi však dala sebevědomí a pozitivní nastavení. Ani trochu jsem se nebála, věděla jsem, že to prostě prodýchám a zvládnu. A protože tento text píšu hlavně s cílem poděkovat, tak tedy děkuji: 1) Mikuláškovi za to, jak byl skvělý (a pořád je), 2) Janči za všechny rady, informace, podporu, za pozitivní atmosféru, kterou kolem sebe šíří, za pomoc s kojením a celkově za podporu v šestinedělí, kdy do naší divoké domácnosti vždycky vnesla pocit pohody a klidu, 3) mému muži za to, že se nezaleknul a podpořil mě a 4) sobě za to, že jsem si tuto péči a přípravu na porod dopřála, protože věřím, že díky tomu to vše dopadlo tak skvěle a na porod vzpomínám jen pozitivně. 
Jako bonus jsem požádala muže, aby sepsal i ten “svůj” porodní příběh, pro všechny tatínky, kteří do toho jdou taky! 
Jani, ještě jednou díky. Kdyby se “to” náhodou mělo opakovat, tak jedině s tebou!


Z pohledu chlapa

Ptal jsem se několikrát – fakt můžu jít hrát na akci 14 dní před porodem? Opakovaně jsem byl ujištěn, že jasně. Akce proběhla, super fašank až do noci… a ráno byla moje žena nějaká nevyspaná a nejistá. Doufal jsem, že je to tím, že jsem v noci chrápal, ale cítil jsem ve vzduchu, že se něco děje.
Odpoledne šla žena na kafe s mamkou. Vrátila se a já že vyrazím nakoupit něco k večeři. Cestou do obchodu telefonát: „Víš, mně praskla voda. Volala jsem s Janou a podle popisu, je to prý ono.“ Polknu vizi večera, jak jsem si ho vysnil, a sice že se parádně dospím po večírku. Místo toho panikařím: „Tak já utíkám domů a jedem, Vyškov je daleko…“ Né, v klidu nakup a pak přijď, plus vem tohle a tohle, to jsem nestihla koupit do porodnice. „Nakupuju ve slušném nervu, dobíhám domů, že teda jedem. A ona zase: „Jana říkala, že máme čas, ještě nemám kontrakce, dám si vanu.“ Napouští vanu a bere si knížku. Knížku!!! Leží ve vaně, já sedím na gauči, třepu se nervozitou a googlím, jak dlouho od prasknuté vody se má jet do porodnice. Všude píšou, že hned, a moje holka leží ve vaně a čte si knížku! Vyrážíme po dvou hodinách, přesně podle instrukcí od Jany. Dorazíme do Vyškova, prohlídka, papíry… Jana: „Kubi, jestli ještě nejsou ani kontrakce, tak jestli chceš, jeď domů, kdoví, jak dlouho to bude trvat a bude fajn, když se trochu vyspíš. „Jedu domů a těším se do postele. Vyzvánění na max, tři budíky, každý po pár hodinách… Uléhám v jedenáct večer. Ve dvanáct hovor: „Čau, přijeď.“ Za půl hodiny přijíždím, hodina „akce“ a držím Mikuláše. Jana si dělá srandu, že to byl porod jak z učebnice. A dobrá rada na závěr – mějte taky svoji „Janu“, přináší klid ve chvílích, kdy je to fakt potřeba.

Ivetka a Kuba

Matheo 15. 1. 2022

I když jsem čekala své druhé miminko, tak jsem věděla, že u porodu budu chtít soukromou porodní asistentku, protože první porod byl dlouhý, a navíc byl v zahraničí. Věděli jsme, že chceme, aby porod byl ve Vyškově, protože to máme nejblíž, a podporují přirozené porody, proto jsem hledala PA, která má smlouvu právě s Vyškovem. Když jsem otevřela stránku Jany, věděla jsem, že s ní chci rodit, že je přesně ta osoba, kterou hledám.Celé těhotenství jsem jezdila k Janě na kontroly, kde jsme vše probraly a ona zkontrolovala miminko. Bohužel pár dnů před porodem onemocněla, ale i tak mi za sebe sehnala náhradu, abych byla v klidu, kdybych začla rodit. Naštěstí se malý rozhodl počkat po termínu na Janu, za což jsem nesmírně vděčná.

Poslíčky jsem měla už den před porodem, další noc že mě doma vyšlo dost krve, tak jsem volala Janě, že jedeme. I když to bylo ve 2 hod ráno, tak byla Jana v porodnici opravdu rychle. V porodnici jsem naštěstí už jen špinila, ale protože jsem měla i kontrakce, i když kratší, tak se rozhodlo, že tam zůstaneme, a uvidí se. S Janou jsme zkusily udělat klystýr a napařku, ale i tak se to moc nerozjíždělo, tak mi udělala kolem poledne aroma masáž a po obědě kontrakce začli nabírat už opravdu na síle, vcelku rychle jsem se otevřela na 4 cm, pak to ale začlo jít pomalu, malý moc nesestupoval. Jana mi udělala další napařku, radila mi pozice, aby malý lépe sestoupil. Do ničeho mě netlačila stále mě podporovala, i když mi už docházely síly a já říkala, že už nemohu. Opravdu jsme byli s manželem šťastní, že jsme ji měli. Kolem 18:30 se nám narodil syn, krásně a přirozeně. Já byla bez jediného poranění. Jana nám celou dobu vše zařizovala, po bondingu nás doprovodila na 6N. 

Já šla hned ráno ambulantně domů, takže jsem s Janou měla domluvené ještě 2 kontroly doma, kdy při jedné udělala i odběr z patičky malého. Na obou kontrolách nás oba prohlédla, malého zvážila a se vším poradila. Pokud se rozhodneme pro 3. dítko, tak vím, že bych chtěla určitě rodit zase s Janou.

František 6. 12. 2021

Moje třetí těhotenství a třetí miminko. Hned od začátku jsem věděla, že musím sebe a své okolí připravit na to, že tohle pro mě bude moje velké ženské finále. Že nechci, aby se opakovalo to, co při prvním a druhém porodu. Že to chci jinak… Měla jsem plnou podporu muže. K Janče jsem pravidelně docházela na poradny, kde jsme na začátku probíraly hlavně mé předchozí porody. I díky tomu, že jsem si vše vyslovila nahlas, jsem si postupně porovnávala myšlenky a snažila se připravit svoje tělo I mysl na to, že tentokrát to bude krásný porod. Mluvily jsme o mých přáních a
představách. Při odchodu z každé schůzky jsem se cítila více a více silnější.
Těhotenství se dvěma dětmi předškolního věku uteklo jako voda. Doma stála v rohu nachystaná taška do vyškovské porodnice. Porouchané auto v servisu. Na velkém papíře sepsáno několik variant pro manžela. Komu zavolá, kdo přijede pro děti, kdo nám půjčí auto v týdnu, kdo nám půjčí auto o víkendu 😀 Miminku se pořád nějak něchtělo. I přes narůstající netrpělivost a váhu jsem se snažila být v klidu a
vyčkávat.


Večer na Mikuláše děti dostaly nadílku a šly spát. Ovšem ta hlavní nás teprve čekala… Bylo několik dní po termínu porodu. Vzbudila jsem se ve 3 hodiny ráno s tím, že se něco začíná dít. Několik minut jsem zůstala o samotě v pokoji. Ano, velké finále je tu. Šla jsem vzbudit manžela. Zavolal kamaráda, aby přijel pro děti. Zavolal Janě, že už je to tu a že se sejdeme v porodnici. Během chviličky ovšem bylo jasné, že nikam nedojedeme. Jana dostává echo, že má svištět k nám domů. Ve 3:50 se mi doma ve sprše narodil František, náš poslední člen party. Do manželových rukou, do mé náruče a za podpory našeho šestiletého syna. Klidně a bez poranění. Janča se objevila ve dveřích koupelny asi dvě minutky po narození malého. V zimní čepici na hlavě a s krásným úsměvem na tváři, na který nikdy nezapomenu. O všechno se postarala a vše zajistila. Já jsem byla úplně klidná a plně jsem jí důvěřovala. A protože všechno bylo v nejlepším pořádku, zůstali jsme doma v posteli. Brzy za námi přiběhla ještě prostřední dcera a bylo to kompletní 🙂

Po porodu následovalo několik Jančiných návštěv u nás doma. Vždy zkontrolovala mě a miminko, zajistila odběr z patičky, popovídaly jsme si. Pro mě naprosto nenahraditelná péče v porovnání s porodnicí. Bylo to pro nás krásné vyvrcholení a zakončení mých porodů i celého roku.


Jani, děkuji ti za tvoji práci a za tvé snahy o zlepšení péče o těhotné a rodící ženy.

Hanka 12. 10. 2021

„Jani, ja som začala spisovať pre teba ten náš pôrodný príbeh a uvedomila som si, že ti chcem vlastne povedať niečo iné. Lebo ono je vlastne jedno, koľko to trvalo a ako to prebiehalo. Dôležité je, ako na svoj pôrod a dni po pôrode spomínam. Cítim tam ohromnú silu. Nebolo to jemné, ani romantické, ani dojímavé. Dovolila som vtedy surovej, živočíšnej sile, aby cezo mňa prešla a priviedla na tento svet nový život. A to sa mi darilo, lebo som sa vďaka tebe a vďaka môjmu mužovi cítila v bezpečí a mala som pokoj a priestor. Nemusela som nič riešiť, mohla som sa plne sústrediť na svoju prácu a s veľkou podporou prekonávať ťažké chvíle. Bola to nesmierne posilňujúca skúsenosť, z ktorej budem čerpať celý život. A za to ti budem navždy vďačná.“