Po zjištění, že jsem podruhé těhotná, jsem věděla od počátku, že chci rodit ve Vyškově se svojí porodní asistentkou. První syn byl taktéž narozený ve Vyškově, nicméně v létě, kdy se mi nepodařilo sehnat nikoho, kdo by měl volno, a nakonec jsem rodila s dulou, se kterou jsme si ne zcela sedly. A já cítila, že je pro mě podstatné, aby u porodu byl člověk, kterého dopředu poznám, kterému důvěřuji a můžu se na něj kdykoli obrátit.
Jana měla v mém termínu porodu volno a v průběhu těhotenství jsme se třikrát osobně setkaly. Sdělila jsem jí svůj první porodní příběh, svoje představy o druhém porodu i nejistoty, které mě provázely. Velmi mi vyhovoval Janin styl práce. Je racionální, nohama na zemi, dokáže vyslechnout, podpořit, ale do ničeho nenutí a nenabízí žádné zázračné postupy ani rady, které musí těhotná žena dělat, aby dobře porodila (což jsem zažila právě u duly a prvního porodu).
Moje těhotenství probíhalo bezproblémově, takže jsem Janu v tomto období zas tolik nevyužila, nicméně bylo fajn vědět, že kdybych si nevěděla rady, můžu jí zavolat.
Vzhledem k tomu, že můj první porod byl poměrně rychlý, věděli jsme, že u druhého nemůžeme moc vyčkávat. Když mi tedy den po termínu porodu začaly doma slabé kontrakce po více jak 10 minutách, manžel na nic nečekal, naložil mě do auta a jeli jsme směr Vyškov. Já předtím ještě zavolala Janě, že začínám rodit a že rovnou jedeme. Do porodnice jsme přijeli zároveň, Jana se mě hned ujala, dala mě na monitor, sepisovala dokumentaci a povídala si se mnou. Kontrakce byly stále v pohodě, vydýchávala jsem je, nicméně Jana mi s úsměvem sdělila, že jí připadám jako taková tichá voda, a že si myslí, že miminko tady brzy bude. Když mi následně provedla vnitřní vyšetření, vyvalila jsem na ni oči po informaci, že jsem otevřená na 8-9 cm! Šly jsme společně na porodní box, kde už čekal manžel. Jana nám nachystala čaj, zapnula aromalampu, nachystala věci a radila mi, jak si můžu pohybem a dýcháním ulevit. Byla se mnou celou dobu, nicméně zároveň vycítila, kdy chci být jen s manželem a nezasahovala, když jsem s ním mluvila a opírala se o něj při prodýchávání kontrakcí. Neustále jsme vtipkovali, až najednou nastaly ty „pravé“ kontrakce, které už tak dobře prodýchat nešly, a rázem bylo po vtípcích 🙂 Brzo nato jsem cítila, že už potřebuju tlačit. Jana mi nachystala k posteli žíněnku, kam jsem si klekla, a tímto způsobem i porodila. Dcera Violka byla na pár zatlačení venku. Jana celou dobu klečela u mě, podporovala mě, říkala mi jak už je porod daleko, že je venku hlavička, že čekáme na ramínka…držela mi hráz aby se neporanila. A najednou byla Violka tady s námi a já nevěřila, že už je po všem. Tři hodiny od první kontrakce doma, na několik zatlačení.
Dceru mi dali ještě v kleku do náruče a společně s novorozeneckou sestrou mi pomohli na lůžko. Jana zůstávala s námi i nadále, pomohla porodit placentu, kontrolovala zranění (žádné nebylo, uf :)), hned malé pomohla k tomu, aby se správně přisála. Zároveň nám s manželem nechala prostor na nerušený bonding. Následně mi pomohla se osprchovat, zvážila Violku a odvedla nás na pokoj.
Janu jsem následně poprosila, aby mě navštívila i v porodnici a poradila mi s polohami při kojení, protože malá od narození jevila velký zájem o papání, nicméně moje prsa hned od prvních hodin pekelně bolela. Jana přijela, poradila a následně si se mnou ještě půl hodinky povídala a sdílely jsme různé zkušenosti. Bylo to pro mě hodně příjemné setkání.
Mrzí mě, že jsem Janu nemohla mít u svého prvního porodu, který byl sice také bezproblémový, nicméně člověk byl mnohem více plný obav, otázek co dělá a nedělá správně. Zpětně vidím, že jsem měla spoustu úzkostí, které by vyřešilo jen to, mít si s kým popovídat a mít uklidnění. U druhého mimča už jsem více v pohodě, člověk už holt nemá tolik času řešit (doslova) každý prd 🙂 I tak jsem ale za Janu velice ráda, cením si jejího přístupu a pomoci.
Děkuji J.